Výletní místa- Garden Follies
Svou práci jsem nazvala Výletní
místa. Maluji parky, jejich terén, prostor. Zobrazuji jejich
strukturu, složenou z různých prvků. Zajímá mě lidský dotek a
pohyb a především pohled. Zajímá mě člověkem budované či
přetvářené prostředí a to, jak (zpětně, na člověka) působí.
Výletní místa jsou místa tvořená
pro úžas, pro nevšední zážitek, pro naplnění vjemy. Taková
místa se snažím popsat a vytvořit
ve svých obrazech. Výletní místa v mých obrazech na sebe
berou podobu parků. Abych vytvořila takový park, přemýšlím o
tvarech a o tom, co říká vizualita nejen parků různých
historických etap, ale i podobných s krajinou souvisejících
atrakcí. Například golfových a minigolfových hřišť„adventure“
parků a turistických stezek.
Výletní místa, která míním, vyhledáváme pro jejich působnost, jež je jejich svrchovaným
účelem. Jsou to místa stvořená pro
nezvyklé vjemy a zážitky a my můžeme očekávat, že nám
je zprostředkují. Mohou tedy vypovídat o naší představě
zábavy, dobrodružství nebo odpočinku.
Výletní místo je územím
ohraničeným, vyděleným z každodennosti. Může být, například
jako park, nebo zahrada, ideální krajinou. Může být uzavřeným
idealizovaným či utopickým světem, do kterého jsou jako
zmenšeniny či symboly přeneseny všemožné aspekty a momenty
velkého světa. S tímto „velkým světem“ okolo souvisí park i
přesto, že se od něj odděluje. Dokonce i v případě, že se ke
světu otáčí zády a tvoří si svůj vlastní umělý a
dokonalejší, tak o něm vypovídá.
Snažím se
zkomponovat park, který vychází z vlastností a zákonitostí
vydestilovaných z výletních míst. Je to území ohraničené a
dostatečně rozlehlé. Takové území musí „návštěvníkovi“
zprostředkovat poutavou a v nějakém ohledu kompletní škálu
prožitků.
Tento popis
výletního místa- jakkoli se může zdát, že shrnuje jen ty
naprosto nejbanálnější informace, je pro mě tím zásadním. A
je tím ,co zůstává zásadním při malování.
Park s obrazem se potkávají. Je to celek, který dokážu
pojmout. Nejsem zbožným uctívačem parků a nesnažím se přejímat
zákony- pravidla, jimiž se řídí zahradní architektura. Je pro
mě důležitá i možnost umělosti, vyumělkovanosti, naivity,
přehnané vážnosti, kterou taková místa zahrnují.
Park, který
vytvářím, je rámcem, do kterého mohu dosazovat.
Pojmy zahradní architektury a krajinářství používám
jako metafory, slovní pomůcky k vytváření vazeb v obraze.
Pracuji s malbou a kresbou. Jejich
křížení a setkávání v ploše jednoho plátna je pro mě
stěžejní.
Malba by mohla být hutností,
materiálem k hnětení a přetvarovávání, podkladem či terénem
pro kresbu. Kresbu je možno vnímat jako mnoho jednotlivostí, čáry
či stopy pokrývající, znovu modelující. Jejich úlohy však
nejsou striktně vymezeny.
V obraze je pro mě důležitá
existence mnoha jednotlivostí, drobností, jež jsou součástí
různých celků. To, že je obraz stvořen z podobné hmoty, ze
stejných částic, mi dává možnost ho smysluplně skládat. Části
a jednotlivosti na sebe pružně reagují.
Park
v obraze je nazírán z výšky. To dává divákovi přehled a také
odstup. Ukazuje se tak mnohost a rozmanitost a odhaluje celkové
rozložení a uspořádání prvků v obraze. Jednotlivá místa jsou
jako v mapě, na stejné úrovni. Zároveň jsou ale různými
kresebnými strukturami modelována tak, aby evokovala konkrétní
zkušenost- pohybovou, smyslovou. Proto se místy kresba různě
zhutňuje a rozvolňuje, zapojuje střípky různých perspektiv.
Vzniká tak místy i precizně vybudovaný iluzivní prostor, nebo
naopak svébytná expresivní struktura čar, která iluzi nepomáhá
tvarovat.
Místa a oblasti
jsou různě ohraničovány či sdružovány, některá například
fungují jako prapory -téměř billboardy ohlašující, co přijde
za nimi.
Na místech,
jako jsou parky, je pro mě podstatné pozorovat lidský
dotek, pohyb, stopu. Nejen ve smyslu fyzickém. Může jím být
intence jejich tvůrců, zakladatelů, budovatelů. Ideje jsou v
krajině zapsány jazykem parku, pomocí prostředků zahradní
úpravy. Může jím být dotek návštěvníka-diváka, jež může
místa procházet a prožívat, nahlížet je jinak a tím je
přetvarovávat. Podle tohoto vodítka - vlastní tužby- se jimi
může pohybovat a situovat si do nich svůj vlastní prožitek. Může
si v aréně, kterou v obrazech poskytuji, vytvářet rozličné
příběhy. Některá místa se pro něj zplošťují, jiná nápadně
vystupují. Můžou být smysluplná a taky úplně planá.
Záleží na stanovišti. Záleží na tom, co s čím
si propojíme. Význam jednoho prvku závisí na vztahu k ostatním.
V rámci celku existují různé struktury a vazby. V prostoru a
terénu obrazu bychom měli mít možnost se pohybovat, narážet na
plochu, pronikat skrze ni. Osahávat si různé povrchy a zjišťovat
jejich vlastnosti, zkoušet, jestli nás pustí skrz nebo ne.
Spojovat si čáry a skvrny a mít možnost si určit, co je lákavé
a co ne. Co je zploštělé a tvrdé a co naopak živé.
Různě zvlněný,
rozmanitý, místy kopcovitý terén poskytuje „návštěvníkovi“
velkou škálu možností pohybu. Parky v rozmanitém terénu se mi
také vždycky nejvíc líbily. Skýtají totiž mnoho možností.
Ctím zásadu krajinných architektů
- Oko by nemělo přelétnout scenérii příliš snadno a rychle.
Zároveň ale maluji jeden obraz-park,
jedno ohraničené území a ačkoli je složeno z mnoha celků a tak
je v něm přítomno hledání celistvosti.
Oko potěšeno, mysl spokojena-
jak tvrdí parkmistr William Kent. Nesnažím se však oko jen těšit,
ale také jej přivádět do rozpaků.
Navazuji na témata, jež jsou pro mě
v malířství důležitá
a neustále přítomná. Vždycky jsem malovala prostor a spolu s ním
člověka. To, jak se vzájemně formují. Malovala jsem
dobrodružství, otisky příběhů v prostředí, jež nás
obklopuje. Prostor je pro mě arénou, obraz není jasnou plochou. Je
plochou, kterou neustále prozkoumáváme, skrze svou zkušenost.
Důležitý je pro mě hmat, dotek a vnímání prostoru. Zajímá
mě mnohost, to co jsem zprvu pojmenovávala jako roztříštěnost
či decentralizace. Nyní se snažím uvědomovat si v této mnohosti
obrazových prvků jejich vzájemné vztahy a významy, jež vznikají
jejich propojováním či spolupůsobením. Pokouším se destilovat
to podstatné, řadit charakteristické vlastnosti vedle sebe a
vytvářet mezi nimi vztahy. (Tříbit svůj vizuální
slovník.)Využívám tyto vazby a konstruuji z nich celek.
Zjednodušování a složitost jdou v mé práci ruku v ruce.
.jpg)
+%E2%80%93+kopie.jpg)
