Romantická
korespondence
Vztah
mezi tvorbou Kateřiny Burgertové a Elišky Fialové je v této
instalaci zkoumán a formulován především vizuálně. I jejich
korespondence se odehrává především v obrazech. Tato
korespondence je potkáváním a ujasňováním si vzájemného
vztahu.
Nakolik
známe jeden druhého? Ve psané korespondenci dochází ke
konfrontaci minulosti s přítomností a budoucností. Kým jsem nyní
a kým jsem byla, když jsem Ti psala? Kým jsi, když si tě
představuji?
Romantická
korespondence je reflexí zarytých představ o umění, tvorbě i
mezilidských vztazích. Společná instalace je výzvou pro autorky,
jež jsou si vědomy svého silného individualismu. Vystavené práce
vyjadřují touhu po překročení hranic ega, zároveň se však
neochotně zbavují lásky k osobnímu prožívání života a světa.
Presentované
kresby Elišky Fialové odkazují k českému romantismu. Vyjadřují
fascinaci vášní. Ochotně podléhají nekompromisnímu prožitku
duše. V lásce, vnímání přírody i tvorbě. Malířka Eliška
volí pro tuto instalaci médium kresby, pro svou bezprostřednost.
Kateřina
se odvrací od komplikovaných kompozic a prokreslovaných ploch k
jednoduchosti a přímočarosti monochromní akvarelové kresby.
Zjednodušení a oproštění se. Koncentrace na předmět zájmu a
opakování motivů.
Výstava
tak zprostředkovává konfrontaci dvou autorek, jež zkoumají meze
vzájemného vlivu a možnosti komunikace mezi individui.
Kateřina
Burgertová
V
kresbě a malbě dlouhodobě zkoumá metamorfózy individua v
prostoru a čase. Podněty k práci těží z niterných pohnutek,
témata jsou přímo vázána na vlastní duševní a duchovní
vývoj, který ve své práci reflektuje. Vztah mezi osobním a
obecným, minulosti a přítomnosti. Často používá archaické
výjevy ve snaze o dosažení jakési bezčasovosti obrazů.
V
kresbách a malbách se prolínají příběhy a figury, kterým
přikládá symbolické atributy. Důležitá je pro ni kontinuita
jednotlivých výstupů.
Věnuje
se kresbě, malbě a práci s poetickým textem.
Eliška
Fialová
Maluje
především velkoformátové olejomalby. Je zaujata historií a
fragmenty uměleckých děl a tyto ve své práci vědomě používá
a reflektuje. Vychází však z osobních zkušeností a prožitků.
V případe této výstavy se zabývá osobností Karla Hynka Máchy
a mýtem o ní. Používá centralizované a jednoduché motivy v
kombinaci s abstrahovanými strukturami. S neutuchající touhou po
pravdivosti vlastního výrazu pokračuje ve vytváření svých
časosběrných obrazů a přemýšlí o nich v kontextu současného
umění.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.