Jen způsob jak neříct , co doopravdy chci

                   

                     s Petrem Brožkou a Kateřinou Burgertovou ve White room na Pragovce

Romantická korespondence

                                                 

                                                       Romantická korespondence

Vztah mezi tvorbou Kateřiny Burgertové a Elišky Fialové je v této instalaci zkoumán a formulován především vizuálně. I jejich korespondence se odehrává především v obrazech. Tato korespondence je potkáváním a ujasňováním si vzájemného vztahu.

Nakolik známe jeden druhého? Ve psané korespondenci dochází ke konfrontaci minulosti s přítomností a budoucností. Kým jsem nyní a kým jsem byla, když jsem Ti psala? Kým jsi, když si tě představuji?

Romantická korespondence je reflexí zarytých představ o umění, tvorbě i mezilidských vztazích. Společná instalace je výzvou pro autorky, jež jsou si vědomy svého silného individualismu. Vystavené práce vyjadřují touhu po překročení hranic ega, zároveň se však neochotně zbavují lásky k osobnímu prožívání života a světa.

Presentované kresby Elišky Fialové odkazují k českému romantismu. Vyjadřují fascinaci vášní. Ochotně podléhají nekompromisnímu prožitku duše. V lásce, vnímání přírody i tvorbě. Malířka Eliška volí pro tuto instalaci médium kresby, pro svou bezprostřednost.

Kateřina se odvrací od komplikovaných kompozic a prokreslovaných ploch k jednoduchosti a přímočarosti monochromní akvarelové kresby. Zjednodušení a oproštění se. Koncentrace na předmět zájmu a opakování motivů.

Výstava tak zprostředkovává konfrontaci dvou autorek, jež zkoumají meze vzájemného vlivu a možnosti komunikace mezi individui.

Kateřina Burgertová

V kresbě a malbě dlouhodobě zkoumá metamorfózy individua v prostoru a čase. Podněty k práci těží z niterných pohnutek, témata jsou přímo vázána na vlastní duševní a duchovní vývoj, který ve své práci reflektuje. Vztah mezi osobním a obecným, minulosti a přítomnosti. Často používá archaické výjevy ve snaze o dosažení jakési bezčasovosti obrazů.

V kresbách a malbách se prolínají příběhy a figury, kterým přikládá symbolické atributy. Důležitá je pro ni kontinuita jednotlivých výstupů.

Věnuje se kresbě, malbě a práci s poetickým textem.

Eliška Fialová

Maluje především velkoformátové olejomalby. Je zaujata historií a fragmenty uměleckých děl a tyto ve své práci vědomě používá a reflektuje. Vychází však z osobních zkušeností a prožitků. V případe této výstavy se zabývá osobností Karla Hynka Máchy a mýtem o ní. Používá centralizované a jednoduché motivy v kombinaci s abstrahovanými strukturami. S neutuchající touhou po pravdivosti vlastního výrazu pokračuje ve vytváření svých časosběrných obrazů a přemýšlí o nich v kontextu současného umění.

Obrazy 2017

 

                                         

                                                         
                                                           Kaštan, olej, 130 x 130 cm

                                       
                                                           Stužka, olej, 35 x 35 cm

                                                                Okno, olej, 38 x 38 cm

                                                        Holubí láska, olej 120 x 65 cm

                                                 Pyšná koňská hruď, olej, 175 x 135 cm

                                                         Hřebíček, olej, 35 x 35 cm

                                         
                                                            Kmín, olej, 35 x35 cm

Kočka v chlebu, 160x 165 cm

Oblázky , olej a uhel, 35 x35 cm

Nepokorný medailonek, akryl a olej, 170 x 140 cm

Zlatý pás a švihadlo, olej na plátně, 115 x 115 cm

Chlebový panáček, olej a akryl na plátně, 165x 145 cm

Obrazy 2015

 2015 Signs makes it flat -  Mnoho znaků dělá plochost

olej,150x140 cm

 olej, 35x35 cm

olej,115 x 115 cm

olej,185 x 165 cm

olej,uhel, 105 x 105 cm

 olej, uhel, 105 x 110 cm

 Harmonika, olej,115 x 80 cm

olej, 115 x 115 cm

                                                          olej, 38 x 38 cm

olej, 38 x 38 cm

akvarel a2

  
dýha, akryl 105 x 105 cm

ovoce, akvarel a4

                                                       oblázky, uhel 35x 35

olej, 100 x 100 cm

Garden follies- letní série

             Garden Follies 2014/ letní série

 Garden follies je pojem, který jsem si vypůjčila z krajinářství 18.století. Folly je budova, jež nemá žádného účelu. V anglických a francouzských krajinářských a zahradních úpravách získavaly follies různé podoby, od čínských pagod, egyptských pyramid, jurt , zřícenin klášterů či hradů po selská stavení a pastýřské chýše. Reprezentovaly tak klasické ideje nebo zpřítomňovaly rozličná místa a historická období. Vnímám tyto útvary jako malebné bizarní extrakty idejí. Jsou opředené mohutným romantickým prožíváním, jež jim dává tvar- formuje je. V krajině je každá z nich jen jedním stanovištěm, součástí vztahů v celku.

 Znaky v mých obrazech jsou jako follies. Jsou to mé mocné hloupůstky, extrakty z okolí a z historie     a kontextu malířství. Jsou to potulné znaky. Každého z nich si vážím a nese pro mě od počátku význam. Jejich původnost je však   při mém procesu malování mnohokrát zneužita, přeorána, zahlazena efektem či iluzí, zploštěna v klišé. Je proměněna při komunikaci s celkem.

  Skládám je postupně do celkového obrazu. Vkládám je do prostoru, v němž ve svých vazbách  a proměnlivých vztazích jedině existují. Každá struktura, tvar a barva je spolutvůrcem dojmu a prostoru.  Vzájemně se neustále popírají a potvrzují, dokud obraz není hotov a zaplněn.

 Zahrady mých obrazů jsou proti bezhlavému růstu a bujení, jsou výsledkem vytrvalého pozorování     a opakovaného přehodnocování a smiřování mnoha nedostatků. Od ostrůvků- stanovišť čirého malířského uchvácení,  od živých detailů postupuji ke sjednocování propojování struktur v návazný terén. Tento terén vydává jako plody zpět základní tvary, které v sobě nesou působnost všech drobností. Celek se potvrzuje v drobnostech.

 Je pro mě důležité, jak se jednotlivosti k sobě mají navzájem. Můžeme  pozorovat: Co ti dva? Ti tři? Tento vůči těmto? Každá část se pne, nějak se staví vůči okolí, přiživuje se nebo se obrací natruc. Hmota obrazu se leskne jednotlivostmi. Malířské znaky(- tahy, barvy ), jakkoli  jsou odvozené od přírodnin, se snaží nebýt jen hemžením, mají své přesné vlastnosti a chování.

 Místy bych si chtěla vést jako nadšený průkopník abstrakce, který nesen na křídlech vývoje, modernity vtiskává základním tvarům a barvám takovou moc. Místy bych chtěla pozorovat přírodu- město. Každá absolutnost i autentičnost se však napřed jaksi rozmělní v mnohosti, aby se v celku mohla znovu objevit…i když jaksi přesetá, nahlodaná, částečně šmouhatá a zmatnělá.